Zdravé mlsání

motylHry bez jídla a vaření hrou

Velkou a častou chybou rodičů, prarodičů ale i učitelek ve školce, je zařazování sladkostí jako prvku odměny či jako každodenního rituálu po návratu ze školky, při společných nákupech. Lásku svému dítěti neprojevujeme jídlem, ale úsměvem, pohlazením a hravou pozorností  -  pomožte mu postavit závodní dráhu ze zeleninových panáčků, kterou s ním s chutí sníte.

V předškolním období  se na poznávání kvality jídla  uplatňuje sociální učení a nápodoba. Dítě se naučí vnímat jídlo i podle reakce dospělého. Vnímá jak kladné tak i záporné podněty – např. posměšné poznámky otce nebo staršího sourozence na mrkev s hráškem, špenát – někdy vidí i grimasy. Dítě podněty vnímá a tyto se spojují s určitým jídlem a lehce pak i pozná co se za odměnu nedává.

S výživou se také pojí reklama a podporování stravování ve fast foodech. Děti jsou získávány ke konzumaci těchto jídel poskytováním dárků a jejich rodiče pak poměrně nízkou cenou těchto jídel. Většina takových jídel je ale bohatá na jednoduché cukry, na tuky s nasycenými mastnými kyselinami nebo trans-nenasycenými mastnými kyselinami a samozřejmě na cholesterol a sůl.

Pro zajímavost, srovnáme-li reklamní vlivy vnějšího prostředí, kterým je vystaveno dítě a dospělý kuřák, dojdeme k paradoxnímu zjištění. Dítě, duševně závislý tvor, mnohdy mladší deseti let, zatím neschopen rozeznat, co je dobré a co není, samozřejmě nedokáže oddělit klamavé informace od skutečnosti. Naopak kuřák, v ideálním případě plnoletý, v mnoha případech rozumný, svéprávný, uvažující člověk musí mít ze zákona přes půl své oblíbené krabičky upozornění, např. „Kouření může zabíjet.“ Dítě však žádný varovný nápis na obalu svého oblíbeného dětského menu nenajde. Není to paradoxní?

Klepnutím na motýla se zobrazí příslušný leták.